Počet přenesených mobilních čísel v ČR loni poprvé po pětiletém růstu poklesl o celou třetinu a spadl na úroveň roku 2013. Za poklesem mobility zákazníků stojí hlavně překážky kladené přenosům operátory a nedostatek atraktivních tarifů

Od zavedení přenositelnosti čísel v mobilních sítích v r. 2006 bylo podle Českého telekomunikačního úřadu do r.  2015 přeneseno celkem 3,44 milionu telefonních čísel. Loni se počet přenesených telefonních čísel meziročně propadl o třetinu na půl milionu čísel a společně s dalšími ukazateli naznačuje, že český mobilní trh po několika letech rozvoje zase zamrzá.

Trend počtu přenesených mobilních čísel v posledních letech ukazuje obrázek níže převzatý z výroční zprávy ČTÚ za r. 2015. Proč došlo v r. 2015 k poklesu počtu přenesených čísel a jaký lze očekávat další vývoj?

Přenositelnost mobilních čísel mezi operátory je klíčovým nástrojem pro udržení konkurence a zdraví telekomunikačního trhu a prokazatelně vede ke snížení cen služeb. Její účinnost ovšem závisí na podmínkách přenosu, především na době, jak dlouho celá procedura trvá. Podíváme-li se na podmínky přenosu, které u paušálních služeb praktikují O2, T-Mobile a Vodafone, zjistíme, že uplyne nejméně 1 měsíc, než je číslo přepojeno, ačkoliv technicky trvá přenos čísla v ČR 4-5 dnů. V Evropě však není výjimkou, že lze s číslem přejít během 1-2 dnů (Španělsko, Belgie, Itálie...).

Na vině za extrémni délku přechodu k jinému operátorovi v ČR jsou dlouhé výpovědní lhůty, které síťoví operátoři ve smluvních vztazích bez pardonu používají. Výpovědní doba slouží k odrazení zákazníka od záměru přenést číslo ke konkurenci a k nové nabídce vlastních služeb. Přitom už v r. 2014 Český telekomunikační úřad navrhl úpravu zákona o elektronických komunikacích a předal návrh Ministerstvu obchodu a průmyslu. Od té doby se po něm slehla zem.

Míru využívání přenosu čísla ovlivňuje také cena přenosu a třeba ve Finsku  je proto účtování poplatku za přenos čísla zákazníkovi zakázáno. Ačkoliv v ČR tomu tak není, trh způsobil, že většina českých operátorů přenosové poplatky zákazníkům neúčtuje. Vliv ceny přenosu tak lze pominout.

Podmínky přenosu mobilního či pevného čísla jistě nejsou jedinými okolnostmi, které počet přenesených čísel a mobilitu zákazníků mezi operátory ovlivňují. Podíváme-li se zpět na graf, nejpravděpodobnější vysvětlení velkého nárůstu počtu přenesených čísel v r. 2013 je možné spojit jednak s novými, virtuálními operátory, jednak s opatřením OOP/10/10.2012-12 ČTÚ, které zavedlo zmíněnou 4-5denní technickou dobu přenosu.

Růst počtu přenosů čísel pokračoval patrně ze stejných důvodů i v r. 2014. Vezmeme-li v úvahu, že v dubnu 2013 skokově spadly ceny mobilních tarifů, očekávali bychom vzhledem k dvouletým výpovědním lhůtám a slušnému podílu takto vázaných zákazníků, že se počet přenosů může v r. 2015 ještě zvýšit. Ve skutečnost došlo k propadu o třetinu při nijak vysokém 3,5% přenesených čísel z celkového počtu 14 mil aktivních SIM v ČR.

Zákazníci byli buď se svými tarify spokojeni nebo dostali novou lepší nabídku od stávajícího operátora. Aktivní uživatelé s nízkou a střední spotřebou si zřejmě už našli svůj tarif u některé z virtuálních značek O2, T-Mobilu nebo Vodafonu nebo u virtuálního operátora. A protože se ceny drží již třetím rokem na stejné úrovni, zákazníci ztrácejí motivaci a chuť přecházet. Trh se k jejich škodě stabilizoval i přesto, že české ceny jsou stále násobně vyšší než např. v sousedním Rakousku a v dalších evropských státech při výrazně nižších příjmech naší populace.

Za uplynulých 10 let využila možnost přenést číslo pouhá čtvrtina českých uživatelů mobilů resp. bylo jich ještě méně, protože někteří přešli vícekrát. 3,5% podíl přecházejících zákazníků za rok 2015 je blízký průměrnému relativnímu počtu přenosů v celé Evropě. Na zabetonovaném českém trhu však péčí O2, T-Mobilu a Vodafonu postupně mizí hnací síla přenosů. Nestane-li se nic zásadního, do budoucna můžeme očekávat další pokles počtu přenášených čísel na úroveň 1,5-2% ročně, která je vlastní stabilizovaným trhům.