Telekomunikační tarify a energie

Operátoři do poloviny roku se zvyšováním cen váhali, s plíživým zdražováním v telekomunikacích se však poté roztrhl pytel a všichni tři největší operátoři své ceny zvýšili, i když řádově méně, než stouply ceny energií. Mobilní operátoři tentokrát nemusejí lhát, ani si vymýšlet nesmyslné argumenty, proč vyšší ceny telekomunikačních služeb mít musíme. Stačí se odkázat na dramatický růst cen energií. Závislost telekomunikačního sektoru na elektřině je totiž absolutní a její výpadky nebo nedostatek mohou mít katastrofální důsledky pro celé hospodářství.

Český telekomunikační úřad ústy své předsedkyně nedávno potvrdil pěti až destinásobné zdražení energií u menších operátorů, kterým nezbude než je rozpustit v koncových cenách. Velké O2 sice tvrdí, že v současnosti zdražování domácnostem nechystá, nedávno však firmám zdražilo mobilní služby o 10% a zaútočilo dokonce na ceny fixního internetu, které u nás výjimečně patřily k evropskému průměru. T-Mobile kontroval více než desetiprocentním zdražením firmám a plošným zvýšením cen mobilních tarifů. Vodafone zdražil několik mobilních tarifů a prohlásil, že pokud se situace s energiemi nezlepší, "upraví" ceny plošně také.

Obvyklá obhajoba operátorů, že pokud nezdraží, nebudou mít na další investice a rozvoj a nedodrží kvalitu, opomíjí skutečnost, že na dividendách vyplácejí vlastníkům miliardy korun, které nenávratně odtékají do zahraničí, zatímco investice za r. 2021 klesly oproti r. 2020 o 3,9%. Transfery pokračují i za dnešní krize, kdy firmy z jiných oborů kvůli energetické krizi sotva přežívají. Operátoři neprojevují žádnou míru pokory za uplynulá léta, kdy inkasovali (a stále inkasují) vysoce nadstandardní příjmy kvůli vyšším cenám než v zahraničí. Možná i proto, že ovládají kritickou datovou infrastrukturu státu, s vysokým nátlakovým potenciálem dosáhnout všeho, co si přejí.

Současná předsedkyně ČTÚ ve své funkci bohužel neobstála, když se jí nepodařilo na mobilním trhu zvýšit konkurenci skrze aukci frekvenčních přídělů pro sítě 5G a vydražitelé z řad menších operátorů dosud nezahájili poskytování národních roamingových služeb. Naopak je nabízejí k prodeji, při pokračující likvidaci nezávislých virtuálních operátorů a absolutní koncentraci telekomunikačních služeb v rukách O2, T-Mobilu a Vodafonu.

Na místo končící předsedkyně nastoupí od února 2023 jiný člen Rady ČTÚ. Při vší úctě k jeho profesním zkušenostem a schopnostem neočekáváme od kariérního úředníka, který pracuje v ČTÚ takřka 30 let a specializoval se na nijak úspěšnou regulaci trhu, podstatnou změnu fungování úřadu nebo snad získání respektu mezi operátory, jak si slibuje další - kolikátý už? - ministr průmyslu a obchodu Síkela. Na místě jsou spíše obavy, že budeme dál živit přebujelý úřad, který český telekomunikační trh úspěšně nerozvíjí ani neusměrňuje.

Evropská komise mezitím nejen blokuje snahy ČTÚ o dočasnou regulaci velkoobchodního mobilního trhu kvůli nízké konkurenci O2, T-Mobilu a Vodafonu, ale záměrně přikládá pod cenový kotel zničující energetickou politikou způsobenou primárně destruktivní zelenou ideologií (avšak odůvodňovanou ruskou agresí), jejíž katastrofální důsledky sice pociťují operátoři přes vysoké ceny energií a dalších vstupů, ale zaplatit je mají evropští a nejbolestivěji právě čeští zákazníci.

Náměsíčná vláda neřeší příčiny, pouze hasí důsledky energetické krize, zatímco blouzní o nestabilních, občasných zdrojích energie a neexistujících jaderných elektrárnách, které ani za 30 let od změny režimu nikdo nepostavil. Předtím chce povypínat ty uhelné, bez kterých se naše země dosud neobejde. Polostátní ČEZ prodává vlastní elektřinu na burze za 100, ale kupuje ji zpět za 300, a domácnostem ještě 50% přirazí. Parlamentní solární tunel splácíme dosud, atd.

Počítáme tak s dalším růstem cen tarifů, se slabou konkurencí při utužování oligopolu O2, T-Mobilu a Vodafonu, se stále vyšší domnělou (domácnosti) nebo skutečnou (firmy, obce a stát) závislostí na telekomunikačních službách a trojici dominantních operátorů, a pochopitelně na energiích. Spotřebitelé mají sice možnost uskrovnit se a přestat některé služby nadužívat, k tomu je však ochoten málokdo. Mobilní služby a digitální komunikace jsou totiž vysoce návykové a oproti energiím relativně levné. Firmám, které se bez nich skutečně neobejdou, nejspíš větší problémy z vyšších tarifních cen nehrozí, horší je to v případě obcí a státu, které jsou dlouhodobě uzavřené ve smluvních vztazích s dodavateli informačních systémů a digitální infrastruktury.

V evropském kontextu bezohledná německá zelená politika zneužitá navíc ruskými vyděrači neničí telekomunikační odvětví náhodou. Přihlásili se k ní překvapivě předchozí a současný český premiér, včetně ministra průmyslu a obchodu. Uměle vysoké ceny energií jsou vyvolávány a udržovány úmyslně a pokračuje se - za přizvukování české vlády - i za současné krize. Zhovadilost zeleného třeštění názorně ukazuje vynucovaný přechod k elektromobilům za překotného uzavíraní jaderných elektráren, které zatím není čím nahradit, nebo "ekologické" spouštění odstavených uhelných elektráren. Datové sítě a centra potřebují trvalé a robustní energetické zdroje, kterými rozhodně nejsou jen občas fungující větrníky a solární panely bez nevyřešené akumulace energie.

Vysoké ceny energií se nutně musí propsat také do vysokých cen telekomunikačních tarifů. Těžko očekávat nižší ceny, když nejnáročnější a vůči cenám tarifů nejkritičtější uživatelé telekomunikačních služeb paradoxně tlačí na snižování dostupnosti a prodražování zdrojů energie, bez kterých se digitální infrastruktura prostě neobejde. Cestu k řešení nehledejme u nových věrozvěstů, pomatených zelených ideologů nebo u státu socialistického střihu, ale na konci své ruky a ve vlastní hlavě.