Úřad pro ochranu hospodářské soutěže usoudil, že na českém mobilním trhu hospodářská soutěž probíhá. Učinil tak se zpožděním několika let a po předchozím odmítnutí se věcí zabývat. V sektorovém šetření úřad pominul velkoobchodní trh, své závěry opírá o subjektivní hodnocení indikátorů konkurence a neveřejné maloobchodní ceny nebo soutěžení na firemním trhu.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) s 200 zaměstnanci a rozpočtem 250 milionů Kč ročně je ústřední státní organizací. Působnost úřadu je vymezena zákonem č. 273/1996 Sb., ve znění zákona č. 187/1999 Sb. Předsedou úřadu je od r. 2009 Petr Rafaj. Úřad má české občany mj. chránit před nekalými dohodami a praktikami operátorů a podporovat rozvoj konkurence na telekomunikačním trhu.

Těchto svých povinností se ÚOHS zhostil naposledy tak, že 14. listopadu vydal shrnutí sektorového šetření u mobilních hlasových a datových služeb. Poskytování samotných mobilních služeb pro připojení k internetu úřad nezkoumal. Přesto, že jejich ceny pro domácnosti jsou ve srovnání se zahraničím neobvykle vysoké a u všech síťových operátorů dlouhodobě podobné. Závěrečná zpráva úřadu na pouhé tři stránky a kousek je smutné čtení.

Úřad nenašel znaky porušování hospodářské soutěže, žádný z operátorů prý nezneužívá svého dominantního postavení a nic nenasvědčuje existenci zakázané dohody. Bohužel jde o slova opřená jen o nepřímé a subjektivně hodnocené indikátory. Tvrdé důkazy o kartelu zdá se neexistují: žádný informátor z prostředí operátorů se nenašel a operátoři by byli padlí na hlavu, pokud by své dohody sepisovali.

Sektorové šetření úřad zahájil až 23.3.2017 a teprve na popud předsedy vlády. Není nám známo, že by ÚOHS někdy v minulosti konkurenční prostředí v telekomunikacích ČR příznivě ovlivnil. Kupříkladu Vodafonem napadené sdílení sítí O2 a T-Mobilu v r. 2016 přehrál na evropskou úroveň rozhodování a počátkem letošního roku úřad odmítl mobilní trh ČR vůbec zkoumat. Zveřejněnou zprávou teď sám sobě potvrdil, že jednal správně.

V úvodu dokumentu úřad tvrdí, že zahájil šetření proto, že při jeho spuštění v r. 2017 byly ceny operátorů velmi podobné. Stejné, ne-li silnější důvody pro zahájení šetření existovaly od r. 2012, přesto žádné šetření neprovedl.

Zákazníci prý smlouvají  o podpultové ceny a dostanou je, takže ceny mají lepší než ceníkové a rozdílné u O2, T-Mobilu a Vodafonu. Jak lze srovnávat neveřejné ceny při posuzování hospodářské soutěže na maloobchodním retailovém trhu úřad nevysvětlil, zato jedním šmahem vyřídil námitky, že české ceny u operátorů se stejným vlastníkem jsou výrazně vyšší přes nižší náklady operátorů. Prostě neveřejné ceny v ČR jsou podle úřadu skoro stejné jako veřejné v zahraničí.

Jakou relevanci k maloobchodním cenám pro domácnosti má opakování známé skutečnosti, že úřady a firmy si mohou dojednat neúměrně lepší ceny než soukromé osoby? Dostanou-li několikamužné firmy či úřady násobně lepší cenu než domácnosti, nesvědčí to naopak o zakázaném cenovém zvýhodňování? Virtuální operátoři podle úřadu nemají velký tržní podíl, neboť neumí zákazníkům nabídnout lepší ceny. Úřad se spokojí s tímto závěrem, namísto zkoumání, proč tomu tak je.

Virtuálům se podle úřadu tak nějak nepodařilo získat vyšší tržní podíl a "jejich konkurenční tlak proto nelze považovat za výrazný ". Zneužívání dominantního postavení síťovými operátory je prý vyloučeno, protože nikdo nemá přes 50% podíl na trhu. To všichni víme. Co však virtuálové a dominantní chování síťových operátorů vůči každému z nich? Velkoobchodní trh nebyl předmětem zkoumání a virtuální operátoři konkurencí? Proč, když úřad prováděl sektorové šetření? Ze zprávy také vyplývá, že úřad žádného virtuála zřejmě nekontaktoval - opíral se údajně "především" o informace od O2, T-Mobilu a Vodafonu a veřejné údaje.

Nařízení EK o zrušení roamingových příplatků od 15.6.2017 prý vedlo k zintenzivnění konkurence. Pomineme-li skutečnost, že ÚOHS nemá s tímto opatřením pranic společného a nařízení se týká cen v EU, ptáme se, jaké období úřad zkoumal? Podle vlastních slov od poloviny r. 2012 do prvního čtvrtletí 2017. Úřad si z nás dělá legraci.

Není tragédií a snad ani chybou, když Úřad pro ochranu hospodářské soutěže žádné důkazy porušování soutěžních zákonů neodhalil. Nepříjemným zjištěním je postoj úřadu, jeho dlouholeté nekonání, alibismus a zřeknutí se vlastního dílu odpovědnosti i celkové vyznění zveřejněného slohového cvičení, s relativizováním přemrštěných cen, které musí české domácnosti ze skrovných příjmů platit. Český telekomunikační úřad se choval před lety stejně, dnes však podniká konkrétní kroky k regulaci nefunkčního trhu.